Svět koní: časopis koně hříbata dostihy předplatné kralovický dvůr

Neustálé vzdělávání v koňském světě je velmi důležité pro každého. Do rozšiřování obzorů ve svém oboru se pustili i profesionální přepravci koní. Jejich úplně první počin takového druhu se uskutečnil ke konci ledna na Q Ranči v Bezděkově u Jihlavy. Jednalo se o úplně první profesní workshop certifikovaných přepravců koní. Pozváni byli registrovaní přepravci z České republiky a Slovenska. Více nám o workshopu prozradili profesionálové v oboru s dlouholetou praxí, Ivana Štinglová z Equiráj přeprava koní a Tomáš Kreuzig z Horse Transport Thomas.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděli o chystaném workshopu?

Ivana: Potěšila mě myšlenka Pavla Čechovského, že bychom uspořádali setkání přepravců za účelem se vzájemně lépe poznat a probrat otázky, které nás pálí. Zároveň jsme společně vymysleli rozšíření tohoto setkání o novinky z legislativy a praktická cvičení. Z mého pohledu je důležité mít vždy aktuální informace, které mi usnadní práci. Nemusím pak při případné kontrole ve stáji nebo na silnici řešit něco, co se zanedbalo a vystavovat klienta nepříjemnostem.

Tomáš: Setkání jsem uvítal jako možnost se osobně seznámit s dalšími kolegy. Vzhledem k tomu, že problematika přepravy je obsáhlá nejen teoreticky, ale i prakticky, těšil jsem se na praktická cvičení.

Na workshopu se sešlo na třicet účastníků, kteří se na místo sjeli již den předem aby spolu mohli strávit příjemný společenský večer. Celé víkendové vzdělávání proběhlo pod hlavičkou bezplatné asistenční aplikace s názvem Zvíře+. Aplikace je velmi užitečná pro všechny majitele zvířat, zprostředkovává různé kontakty, které jsou důležité při jejich záchraně. Sobotní dopoledne odstartovala teoretická část. Pavel Čechovský, lektor vzdělávacího projektu Safety Academy for Equine, prezentoval téma bezpečnosti přepravy koní, doprovázené mnoha fotografiemi a videi. Jeho přednáška s názvem Přepravce-Profesionál-Specialista vycházela z dlouholetých kladných i negativních zkušeností. Po této části následovala detailní kapitola o legislativě a novelách souvisejících s problematikou přepravy zvířat. Tématu se ujala Ivana Štinglová.

Ke každému tématu teoretické části probíhaly mezi účastníky bohaté diskuze, prozradíte nám čeho se týkaly?

Ivana: Ne každý přepravce, který je certifikovaný, má zkušenosti s výjezdy do zahraničí, tudíž se řešila problematika těchto výjezdů. Některé zajímala problematika rozšíření povolení, tedy co obnáší být přepravce na déletrvající jízdy. Nově je nutné upravit své koncese tak, aby byly v souladu s legislativní úpravou, který přinesl Balíček mobility, který musí splňovat celá EU. A zároveň si člověk, který chce v dopravě nadále podnikat, musí i doplnit vzdělání, které je požadované u zkoušek. Splnit je musí všichni dopravci, kteří nabízí přepravu za úplatu nad 2,5 tuny. O přepravě nad 2,5 tuny hovořím záměrně. Kdo si totiž myslí, že jde jen o váhu vleku na koně, plete se. Je nutno sečíst celkovou váhu jízdní soupravy!

Zároveň musí dopravce dovybavit každé vozidlo Eurolicencí, zvlášť když chce nabízet přepravy, které budou uskutečňované mimo Českou republiku. Pokuty, které v současné době padají za nesplnění nových podmínek, mohou být pro některé značně bolestivé a v některých případech i likvidační. Bohužel to není jen pokuta na „silnici“ pro řidiče, ale i ve správním řízení pro firmu. Je to nepříjemné pro všechny, ale když se s tím člověk sžije, naučí se s tím pracovat, tak to není o moc časově náročnější než do teď. Postupně bude také nabíhat povinnost mít ve vozidlech tachografy. Od roku 2026 musí být tachografy i ve vozidlech nad 2,5 tuny. V současné době platí, že kdo tahá autem se zapřaženým koňovlekem, musí své vozidlo dovybavit tachografem (souprava v součtu celkových vah nad 3,5 tuny). Platí to samozřejmě pro ty, co nabízí placené služby.

Tomáš: Souhlasím s Ivčou, že tyto novinky jsou pouze drobným zdržením pro ty, kteří mají vše v pořádku. Pro ty, kterým některé doklady chyběly, to znamená si vůbec rozmyslet, zda budou chtít dál v autodopravě pracovat. Když se rozhodnou si vše doplnit, čeká je náročné kolečko po úřadech. Ale budou mít jistotu, že jim nehrozí žádné sankce od kontrolních orgánů. Když je člověk milý a v něčem tápe, tak i ta kontrola na silnici dokáže poradit a nasměřovat, jak požadované dokumenty správně pro příště vyplnit. Pokud bude ale nadále pokračovat tzv. „na půl; ono to nějak dopadne“, vystavuje sebe riziku toho, že mu bude zakázána další jízda, naúčtována vysoká pokuta apod.

Bohužel s tímhle se sveze i zákazník, pro kterého to může znamenat např. zdržení na cestě a ujede nebo uletí mu navazující spoj. Bude muset platit dalšího přepravce, který bude mít všechna oprávnění, aby dojel na místo, kde prvního přepravce stopli, přeložit koně a pokračovat v cestě. Navíc vzniknou vícenáklady s ustájením koně/koní. Když totiž dojde k zastavení jízdy, naložená souprava se spolu s policejním doprovodem přesouvá do stájí, kde se koně složí a počkají na dalšího přepravce.

Bohužel se také může stát, že přepravce dostane zákaz činnosti v daném státě. A objíždět např. Německo při cestě do Španělska nebo Holandska je hodně složitá a takřka neproveditelná věc. Z mé praxe jsem pár takových klientů měl, které jsem „zachraňoval“. Přepravce před časem dojel do Francie a veterinární úředník mu odmítl koně vydat, protože přepravce neměl licenci. Nebo si jel majitel se svým koněm z jedné tréninkové stáje do druhé a vzhledem k tomu, že kůň neměl veškeré potřebné dokumenty pro přesun ze státu do státu, skončili v policejních stájích a musel počkat na přepravce. Dnes již bohužel neplatí: můj kůň - naložím a jedu. I majitel potřebuje povinné dokumenty umožňující přesun mezi jednotlivými státy.

Zmiňujete, že profesionální přepravci často jezdí do mnoha zemí v Evropě. Co vše je nutné ohlídat?

Ivana i Tomáš: Co se týče přepravy z pohledu veterinárního, je potřeba si zjistit, co daná země požaduje při dovozu nebo vývozu, a tyto podmínky splnit. Většinou s tím pomáháme klientům. Abychom se správně pochopili, poradíme klientovi, co vše musí zařídit,, ne vždy jde totiž dojet za klientem a vyřídit to za něho na místě.

Zákony jednotlivých zemí se v tomhle případě moc neliší, jen se řeší aktuálnost nákazové situace, případně je potřeba ověřit, zda daná stáj nemá vlastní požadavky na vyšetření (např. herpes apod). Horší je to z pohledu zákonů o přepravě, ty se průběžně mění, podle toho, jak vstupuje Balíček mobility v platnost. Některé úpravy naběhly hned, jiné mají posunuté termíny. V rámci toho, že se porušovaly podmínky v autodopravě hlavně ze strany malých přepravních aut z východních zemí, přistoupila Evropská unie ke značnému zpřísnění.

Když se jezdí mimo EU, je potřeba také sledovat podmínky celního řízení. Co se týká letecké přepravy, většinou má klient veškeré informace od letecké společnosti. Má od nich dané termíny příjmu do karantény i veterinární požadavky.

Probírali jste i nacenění přepravy koní?

Ivana: Ano, nakousla se i otázka cen, zda by nebylo možné nastavit stejné ceny. Nápad je to krásný. Ale není to zcela proveditelné. Každý z nás má jiné vstupní náklady. Jezdíme různými tažnými auty, která se musí opravovat, a též odlišně starými vleky s různou dostupností jejich servisu. Každý z nás platí jinou výši pojistky. Také chceme jít s dobou a vzděláváme se. Ročně jezdíme na různá školení. Rádi bychom také inovovali vozový park. Když kůň něco rozbije, musí se rozbitá věc koupit a opravit. Pravidelná údržba soupravy, aby splňovala veterinární požadavky, také něco stojí. Nemluvě o pravidelnějších servisních intervalech, na které tažné i tažené vozidlo musí, aby byly bezpečné.

Tomáš: Asi se všichni shodneme, že nabídky přeprav pod cenou kazí trh. Většinou se toho ale dočkáme spíš ze strany těch, kteří se snaží nabízet své pravidelné služby bez „ničeho“. Jiná věc je, když si někdo třeba jede pro koně na druhou stranu republiky a nabídne prázdnou cestu a sníží si své vlastní náklady. I když i to sebou nese jistá rizika, ty musí ten dotyčný, který se rozhodne ji využít, zvážit. Ale když někdo soustavně nabízí své „služby“, vyvstává otázka, jak k tomu přijdeme my, kteří platíme daně, vzděláváme se, pravidelně servisujeme vozidla, dodržujeme podmínky dezinfekce, atd. Ve většině případů stejně po takovém specialistovi jedeme pro koně, protože on něco nezvládl, ať už vlastní naložení nebo přepravu.

Ivana: Nebojte se majitele přepravy zeptat: „Kdo jste, jaké máte zkušenosti. Máte IČO, máte pojištění? Jste certifikovaný přepravce? Čím pojedeme? Vystavíte mi fakturu?“ Profesionální přepravce vám na všechny otázky obratem odpoví, připraví vám cenovou nabídku, jak na sólo jízdu, tak na spolujízdu, a mnohdy se dostanete na hodně zajímavou cenu s garancí toho, že svěřujete koně někomu, kdo se vám o něho postará. A v případě problémů vám bude nápomocen, nebo je vyřeší k vaší spokojenosti.

Jméno a IČO přepravce si mimo jiné můžete ověřit na internetu. Buď má přepravce své webové stránky, kde má vše zveřejněné a nemusíte tedy hledat každou informaci někde jinde. Nebo stránky nemá, ale když se zeptáte na jméno a IČO, snadno si přepravce ověříte. Číslo, které má přepravce přidělené od veterinární správy, je také ověřitelné. Na stránkách Státní veterinární správy jsou veřejně dostupné seznamy, ve kterých se dá vyhledávat. (https://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz - ověření IČO), (https://www.svscr.cz/registrovane-subjekty-svs/ - zde najdete přepravce pro přepravy do i nad 8 hodin jízdy)

Nechyběla ani praktická část workshopu. Tomáš Förchtgott z Koňské Záchranky všem ukázal, jak manipulovat s ležícím koněm, a obeznámil je s možnostmi vyproštění koně zaklíněného v přepravníku. K tomuto účelu posloužil věrný model koně v životní velikosti pojmenovaný Renda. Přítomní přepravci si mohli záchrannou manipulaci sami vyzkoušet a většina toho také využila.

Poté přišel na řadu opět Pavel Čechovský. Nejprve všem představil přepravník schválený pro dlouhodobé cesty (Přepravce Typ 2). Zdůraznil jeho povinnou výbavu a doporučil pomůcky, které by měl zodpovědný přepravce s sebou vozit na každou cestu. Od majitelů Q ranče byli zapůjčeni k výcviku dva koně, s nimiž byla předvedena manipulace během nakládání do přepravníku, včetně různých problémových situací, se kterými se každý přepravce chtě nechtě setkává pravidelně.

Mohli byste našim čtenářům více přiblížit jak vypadá takové vyproštění koně?

Tomáš: Ze své praxe vím, že se při přepravě může stát cokoliv. Je nutné tedy jednat s chladnou hlavou a racionálně. Tohle byla i podstata toho, co nám Tomáš Förchtgott během školení několikrát zopakoval. Nasimulovali jsme si situaci, kdy se koníkovi nelíbilo ve vleku. Během svého vztekání se převrátil na záda a nohama uvízl u stěny vozíku. A středové předělení vozíku mu neumožnilo odsunout se od stěny. Vlastně něco, co při přepravě nechcete nikdy zažít. Kůň leží hlavou u zadní rampy, nohy zaklíněné u stěny. V tuhle chvíli je samozřejmě nutná demontáž vnitřku vozíku s koněm uvnitř. Je nutné to vyřešit co nejrychleji, a hlavně nejbezpečněji s ohledem na záchranáře.

Je potřeba v první řadě koně zajistit tak, aby nemohl po vyproštění utéct, je potřeba ho připnout na dlouhou lonž nebo mu přivázat k ohlávce delší lano. I přes to, že současný stav vypadá beznadějně, může se koníkovi podařit nějakým způsobem vykroutit a když byste měli otevřený vozík, tak by mohl utéct. Pokud je neklidný a hrozilo by během vyprošťování jeho případné zranění nebo zranění zasahujících lidí, je nutné zavolat veterináře, který zajistí zklidnění koníka medikací. Než přijede veterinář, je lepší sehnat další osoby, které budou k ruce. Pro samotné vyproštění je potřeba více lidí, kteří vyvinou dostatečnou sílu a vytáhnou koně ven na rampu a následně na zem. Až pak se kůň může postavit na nohy.

Ivana: Tomáš byl naprosto vyčerpávající. Jen je potřeba zdůraznit, že je potřeba mít vždy pod kontrolou hlavu a nohy koně. Nohy jsou nebezpečné a když by koník hrábl, může hodně ošklivě poranit záchranáře. Hlavu kontrolujeme z důvodu toho, že tak máme vlastně celého koně pod kontrolou.

Co ze semináře pro vás jako profesionální přepravce bylo nejdůležitější a co z toho vám do budoucna nejvíce dalo?

Tomáš: Vzhledem k tomu, že jezdím po celé Evropě, mám z pohledu legislativy vše v pořádku, nebyla pro mě teoretická část ničím novým. Díky těmto zkušenostem jsem se mohl zapojit do diskusí a věřím, že praktické informace, které podpořily ty teoretické, byly pro ostatní kolegy přínosné. Jak jsem již řekl, těšil jsem se na praktickou část. Kluky z koňské záchranky znám osobně, ale reálnou zkušenost s výcvikem od nich jsem neměl. Je skvělé, že se uvolili a našli mezi záchrannými výjezdy čas, aby nám ukázali, jak se manipuluje s koňmi v krizových situacích. Pár takových situací jsem za svou praxi sice sám zažil, ale praktické cvičení není nikdy na škodu.

Ivana: Musím souhlasit s Tomášem, vzhledem k tomu, že jsem část teorie školila – novinky z legislativy, tak jsem se i já nejvíc těšila na praktická cvičení. Část od Pavla Čechovského, manipulace s koněm při přepravě a jeho nakládání, znám z dřívějších setkání. Občas Pavel ukáže nějaké triky z praxe, které začínající přepravci znát nemusí.

Je určitě vhodné se zúčastnit podobného Pavlovo školení, které nabízí pro širokou veřejnost. Zde se laik dozví, jak to dělat bezpečně a v souladu se zákony na ochranu zvířat proti týrání. Pavel je provede jak teorií, tak praxí. Většinou je tento seminář dvoudenní. První den se probere teorie přepravy včetně její praktické části, kterou školí právě Pavel Čechovský. Celý druhý den školí tým z Koňské záchranky a lidé se tak naučí manipulovat s koňmi v krizových situacích. Projdou s účastníky základní informace jako je například umístění nemocného koně ve stáji – nesmí to být ten nejnepřístupnější box, který ve stáji mají. Sice si lidé myslí, že tam koník bude mít klid, ale když dojde k jeho ulehnutí, záchranáři pak mají ztížené podmínky na jeho vyproštění. Toto školení je vhodné i pro majitele koní, kteří se chtějí vzdělávat, ale nechtějí být přepravci. Druhou část praktického cvičení pro nás přepravce zaštiťovala výše zmíněná Koňská záchranka. Tým ve složení Toma Förchtgotta, majitele záchranky, a Martina Krejčího, kolegy přepravce.

Tom je od počátku, kdy existuje záchranka, jedním ze zakládajících členů. Právě on je ten, kdo stojí za technickým vybavením, které záchranka má. Vymýšlí a inovuje to, co se běžně používá např. ve veterinární praxi, ale v terénu je v podstatně méně použitelné. Třeba originální vyprošťovací síť musela být pro potřeby záchranky poupravena. Tom má okolo sebe skvělý tým lidí, který se střídá ve výjezdech k zásahům. Většinou jsou to zkušení přepravci, jako je právě zmíněný Martin Krejčí. Martina tak potkáte nejen na cestách nejen po ČR a EU, ale i na výjezdech se záchrankou.

Právě oni dva nám ukázali, jak vyprostit zaklíněného koně z přepravníku. Jak říkal Tomáš, tahle cvičení jsou skvělá v tom, že si i my utvrzujeme naše znalosti a víme, že když taková situace nastane, že nezpanikaříme, dokážeme situaci vyřešit bezpečně a pokusíme se minimalizovat jak rizika zranění koně/koní, tak poškození přepravníku nebo dokonce zranění zúčastněných osob.

Je něco, co na semináři chybělo a co byste ocenili v dalších ročnících?

Ivana: Určitě by to měla být větší účast kolegů, někteří se bohužel omluvili ze zdravotních důvodů. Myslím, že má smysl se potkávat. Jednak si můžeme předat tipy a rady z praxe. Dozvíme se novinky, které se chystají. Máme s Pavlem vymyšlená další témata, která by mohla být náplní dalších ročníků. Je nám oběma jasné, že první ročník byl spíše seznamovací a více méně opakováním pro nás všechny. Chtěli jsme si ověřit, zda by o takové akce byl z řad přepravců zájem.

Další ročníky by byly více zaměřené na odbornost, tzn. školitelé by byli opravdoví specialisté, kteří působí ve svém oboru. Chtěli bychom navázat spolupráci např. s veterinární správou, celníky, odborem dopravy, zástupci výrobců vleků, kteří by nám pomohli nadstandardně dovybavit naše vozíky. Určitě by byla přínosná i diskuse s právníkem nebo pojišťovnami. Chceme dát najevo, že profesionálním přepravcům koní z České republiky a Slovenska na svěřených koních opravdu záleží a že se chtějí dále vzdělávat, zdokonalovat a nabízet kvalitní služby na nejvyšší technické i odborné výši. Koně svěření přepravci si to jistě zaslouží!

Tomáš: Musím než souhlasit.

www.ZvirePlus.cz

www.safety-academy.eu

www.KonskaZachranka.cz

www.equiraj.cz

https://www.horsetransportthomas.eu/

Text: Aneta Novotná, Foto: Věra Zikan